Avon katalog 12-2017Avon katalog 12/2017


Vlčí hlad = neustálý pocit hladu

Co mám dělat, když mám pořád hlad?

Tuto otázku nejčastěji kladou ženy, které do posilovny přišly se značnou nadváhou. Jejich boj o pěknou postavu je komplikován nutností výrazně snížit podíl tuku na celkové hmotnosti, a to se málokdy obejde bez občasných pocitů hladu. Nechceme tuto otázku ani v nejmenším zlehčovat. Je skutečně vážná a pro mnohé cvičící rozhodující. Souvisí se způsobem trávení volného času a mívá často psychologický podtext.

Vlčí hlad či nadměrná chuť k jídlu se častěji objevuje v situacích, kdy máme více času, když nevíme, co dělat. Jsme-li navíc ještě doma, kde hodná maminka či pracovitá babička vždy stačí napéci dobré buchty či jiné dobroty, je ke katastrofě blízko. Jídlo si tak dlouho zakazujeme, až pokušení podlehneme, a když už jsme v tom, tak si dáme pořádně. Pak si to sice vyčítáme, ale zanedlouho se celý proces opakuje.

Chystáme-li se však na trénink, víme většinou, že před cvičením nemáme 2 – 3 hodiny jíst. Stačí jeden trénink s plným žaludkem, abychom si tuto jednoduchou formulku zapamatovali na celý život. Hodinu trénujeme, další hodinu se většinou dostáváme domů. I kdybychom se doma najedli, je časová vzdálenost od poslední stravy většinou pět hodin. Nevíme, jestli kromě spánku najdete ve svém denním programu druhý tak dlouhý úsek bez příjmu energie.

Ve spojení s tréninkem je zde však ještě jeden pozitivní faktor. Výzkumy prokázaly, že existuje významný vztah mezi velikostí tělesné zátěže a chutí k jídlu. Paradoxní je, že až do určité úrovně se chuť k jídlu se zvyšováním fyzické zátěže snižuje. Pravidelný trénink přiměřeně zvyšující úroveň pohybové aktivity je z tohoto pohledu ideálním prostředkem proti vzniku pocitu hladu.

Jsou lidé, které jídlo uklidňuje, proto se k němu utíkají při každém stresu. Podvědomě inklinují k příjmu potravy při každém podráždění; vždy, když je čeká nějaký problém. U těchto lidí je třeba vypracovat alternativní chování v případech zvýšené psychické zátěže.

Máme-li hlad, není cestou si jídlo zakazovat a zuřivě se mu vyhýbat. Je vhodnější udělat domluvu sám se sebou: najím se, ale až si zacvičím. Je prokázáno, že tento postoj vede k výraznému snížení závislosti na stravě. Zdá se mi, že z posilování se dnes dělá moc velká věda. Jako trenérku moderní gymnastiky mne nezajímá povídání o tom, jak dokonalé přístroje a posilovny jsou v zahraničí.

Zdroj článku: www.posilovani.net